Participace
Prahy 1

V athénské obci 5. stol. př. n. l. bylo nejvyšší ctností účastnit se veřejného života. Jeden historik, jistý Fustel de Coulanges, sice před bezmyšlenkovitým přijímáním všeho z antiky varoval, ale já jsem přesvědčen, že tuto ctnost, bychom mohli přijmout bez obav. Ostatně už i my třicet let máme stejnou možnost jako Athéňané, tedy účastnit se veřejného života a můžeme tak vytvářet občanskou společnost, v níž každý z nás svým dílem přispívá k tomu, jaká ta „naše“ obec je, i jaká bude. A tak by se mohlo zdát, že už jen málo zbývá k tomu, abychom tuto aktivitu mohli vnímat jako ctnost.

Jedním ze způsobů jak občany „aktivizovat“ je přizvat je ke spoluúčasti na společném díle. Oddělení participace a strategie MČ Prahy 1, které je ve své podstatě „servisním“ oddělením, má právě takovou spolupráci s občany MČ Praha 1 na starost. Na základě zadání jim umožňuje spolupodílet se na rozhodovacích procesech samosprávy Městské části Praha 1, avšak pozor, ne přenesené státní správy.

Sherry Arnstein publikovala v roce 1969 článek s názvem „A Ladder of Citizen Participation“ (Žebřík účasti občanů). Součástí tohoto článku je i schéma občanské participace. V tomto článku definuje různé stupně participace z nichž prvním je neparticipace (manipulace, terapie), druhým pak qauziparticipace (informování – konzultace – uspokojování veřejného mínění) a teprve třetím participace (partnerství – delegování moci – občanská kontrola). Na první pohled se může zdát, že by bylo nejlepší přistoupit rovnou k nejvyššímu stupni spolupráce, neboť my, občané, si přece důvěru zasloužíme. Nicméně, je to pravda? Uvědomujeme si všichni, že právo musí být vyváženo odpovědností? My občané svou důvěrou k politikům spíše šetříme a stane-li se, že naši důvěru zklamou, očekáváme, že ponesou za svá selhání odpovědnost. Jsme ale i my, občané, schopni nést odpovědnost za svá rozhodování? Jsme natolik zodpovědní, že se předem seznámíme s diskutovaným problémem a pak se participačních procesů aktivně účastníme? Vyslechneme jiné diskutující a jsme schopni respektovat i jejich, třebas i jiný názor? Jsme schopni kompromisu? Zkusme to, zapojme se a angažujme se!

Budeme-li aktivní, odpovědní a ohleduplní, budeme pak spokojenější a snad i šťastnější. Snad se taky dočkáme doby, kdy účast na věcech veřejných či politických se stane opět ctností.